Projekce
Vodní prvek je pevnou součástí zahrady, který nelze přemísťovat jako květináč či trpaslíka. Proto veškerým pracovním úkonům musí předcházet důkladné naplánování – projekce budoucího díla.
Při projektování je nezbytné zohlednit několik aspektů:
Poloha – umístění vodního prvku je snad tím nejvýznamnějším faktorem. Hlavním kritériem pro odhad správného místa je výhled! - z místa, odkud budeme vodní prvek pozorovat nejčastěji. Zvolenou plochu prohlédneme z více míst – úhlů. Následně se provede korekce posouzením vlivu budoucího pozadí, vrhaných stínů, světelných vlivů, dostupnost, rozvodných sítí, stávajících podzemních potrubí a kabelů, opadu listí z blízkých stromů......a hladinového obrazu. Odraz představuje jedinečnou kvalitu, kterou může zahradě dodat jedině vodní plocha. To však platí pouze v případě, že je budoucí poloha zvolena správně!
Měřítko – má-li vodní prvek být opravdu svébytným objektem, skvěle zapadajícím do zahradního prostoru, nelze opomenout jeho budoucí velikost.Neexistují pevná pravidla pro určení správných rozměrů. Obecně však platí, že velká vodní plocha opticky zahradu zvětšuje, neboť se na ní odráží značná část okolního prostoru. Větší vodní plochy jsou též méně zranitelné – hydrochemicky stabilnější. Každopádně by zvolené rozměry měly být sladěny s jednotlivými prvky v bezprostředním okolí i s celkovým prostorem.
Tvar – rovněž budoucí tvar vodního prvku významně ovlivňuje celkový dojem zahradního prostředí. I zde neplatí přesná pravidla a tak se odhad řídí obecnou platností.
- Pravidelné tvary dodávají okolnímu prostředí souměrnost, kdežto nepravidelné tvary jednu stranu zahrady opticky prodlužují a druhou zúží.
- Ostré tvary okolní prostředí výrazně „řežou“. Naopak oblé tvary zapadají do celkové scenérie mnohem měkčeji a působí přirozenějším dojmem.
Hloubka – s narůstající hloubkou se zvyšuje hydrochemická stabilita vodního prostředí, tzn. Že mimo jiné jsou jezírka odolnější vůči celoročním klimatickým výkyvům. Tento fakt má význam především pro jezírka s celoročním chovem ryb. Jezírka s hloubkou vody nad 1 m nepromrzají až ke dnu během nejchladnějších měsíců. Naopak v letních měsících se lépe „brání“ přehřátí.